19. Průsmyk
Neirin byla zřejmě uražená do hloubi duše. Vztekle sbalila přikrývku, naházela do torny svých pár věcí a vydala se ke stájím. Na chvíli se zastavila v chodbě, kde na stěně viselo poloslepé otřískané zrcadlo. Chvíli na sebe hleděla - kulatá tvářička s tmavýma očima a záplavou rudých vlnitých vlasů - ale její pohled směřoval níž, na krk, kde se na kožené šňůrce komíhal stříbrný přívěšek ve tvaru kytičky -dárek od Barundina.
Seběhla schodiště, nevšímavě minula schlíplou trojici u jeho úpatí, ve stáji osedlala Margaretku, vyšvihla se na ni a odklusala. Trpaslík se jí držel těsně v patách. Usmála se, aby mu dala najevo, že na něj se nezlobí, a ukázala na kytičku na krku. Barundin se v sedle hrdě napřímil, až se Pšouk lekl a přispěl k již tak napjaté atmosféře svým typickým způsobem.
Flagg, Elara a Alyssa se na svých koních vlekli asi padesát metrů za drobnou dvojicí - z doslechu a z dosahu Pšoukova aroma.
"Elara má pravdu, tohle jsme opravdu přehnali," poznamenala hraničářka. Vzniklá situace ji děsila. Dobře věděla, jaké maličkosti mohou vést ke konci přátelství. Navíc skutečně nechtěla Neirin ublížit, naopak, přála jí jen to nejlepší a třebaže úplně nechápala, co krásná gnómka na trpaslíkovi vidí, respektovala její volbu.
"Zkusím s ní promluvit, přece na nás nemůže být naštvaná pořád," odpověděla Elara a pobídla Mneme kupředu.
Čarodějka elfku okázale ignorovala, dokud nedojela až na její úroveň.
"Neirin, no tak, už se na nás nezlob," prosila Elarka tenkým hláskem. "Víš, my ti s Alyssou vlastně závidíme…" hraničářka za ní zalapala po dechu, "…nám nikdo kytku nedá…"
"No jo, ale stejně…to se přeci nedělá, poslouchat za dveřmi a posmívat se!" durdila se gnómka, už ale přece trochu uklidněná.
"Ale my se přeci nesmáli tobě! To jenom že…to víš…trpaslík a kytka…"
"Žiješ v odporných stereotypech!" odsekla Neirin zhnuseně a pobídla Margaret kupředu.
***
Počasí se postupně zhoršovalo, zatáhlo se, foukal studený vítr. V noci začalo mžít a k ránu déšť zesílil. Chtě nechtě museli sundat z luků tětivy. Vůbec se jim nelíbila představa, že pojedou nebezpečným terénem bez funkčních střelných zbraní, nebylo ale zbytí - kdyby tětivy navlhly, mohly by prasknout v tu nejnevhodnější chvíli.
V celé družině panovala mizerná nálada. Vlezlý déšť jim lezl na nervy, průsmyk se zúžil a černé, rozeklané skály kolem nich by působily depresivně i za hezkého počasí. Se západem slunce padla mlha, viditelnost byla mizivá. Rozhodli se proto hlídat ve dvojicích, aby alespoň tak zvýšili šanci, že si všimnou blížícího se nebezpečí. Průsmyk byl dokonalá past, uzavřený příkrými svahy, ale nebylo kde jinde se utábořit. Alyssa uléhala s očekáváním brzkého probuzení a zbraněmi v pohotovosti - tohle prostě nemohlo dobře dopadnout.
A měla pravdu.
"Sakawarí! Karrooo! Urrééééé!" válečný pokřik skřetů prořízl vzduch. Obludy křičely a valily se ze svahu dolů na tábor, který považovaly zřejmě za bezbranný.
"Ugáááá!" odpovídal jim Barundin vlastním řevem a zběsile mával kladivem. Flagg s mečem v ruce vyběhl vedle něj, Alyssa napnula tětivu a postavila se za ně.
Dva skřeti, kteří zřejmě celou bandu vedli, byli ozbrojení těžkými jedenapůl ručními meči, bastardy. Za nimi běželo pět dalších, s krátkými meči a štíty. Shora je kdosi kryl střelbou, byl to ale zřejmě skutečný odborník, protože střely létaly všemi směry, jenom ne do cílů.
Alyssa stihla vypálit jen jediný šíp, než nepřátelé doběhli až k nim, a byla to dobrá rána - skřet s bastardem dostal zásah přesně nad hranici zbroje, do krku. Zapotácel se, ale se zvířecí zuřivostí se opět zvedl a vrhnul se po dívce, v cestě mu stál ale Flagg. Začali se bít spolu a hraničářka tak měla čas odhodit luk a tasit meč, než se střetla s jedním ze štítařů.
Boj se rozptýlil. Každý měl proti sobě jednoho soupeře, trpaslík a půlelf dva. Neirin s Elarou se pomocí kouzel povedlo zbavit svých protivníků poměrně brzy. Pak ale udělala elfka chybu - rozhodla se pomoci přátelům a zaútočila magickou střelou na skřeta s bastardem. Zasáhla ho, ale bylo to, jako by včela bodla slona - jenom ho to rozzuřilo. Nechal trpaslíka trpaslíkem a vyrazil po ní. Barundin měl plné ruce práce s druhým soupeřem, stejně tak Flagg a Alyssa. A tak si nikdo nevšiml drobné Elarky, která zoufale kouzlila proti běžícímu skřetovi. Nemohlo jí to být moc platné. Obrovitá příšera se rozmáchla mečem a jedinou ledabylou ranou srazila elfku k zemi. Ani nevykřikla.
***
"Přežije to?" zeptal se Flagg tiše, zatímco bezmyšlenkovitě otíral krev z meče cípem svého pláště. V pozadí Barundin dobíjel poslední skřety.
Alyssa klečela u bezvědomé elfky. "Snad…" kývla neurčitě. Nevěřila, že by drobná dívka mohla přežít takovou ránu těžkým mečem, ale brzy zjistila, že Elara měla štěstí v neštěstí. Skřet ji bodl do hrudi, hrot meče ale sklouzl po žebru a minul tak vnitřní orgány. Ostří ale i tak proniklo hluboko do masa a elfka ztratila hodně krve.
Za pomoci Neirin se Alysse povedlo zastavit alespoň to nejhorší krvácení. Rozdělaly oheň a uvařily vodu.
"Co tam dáváš?" ptala se gnómka se zájmem, když hraničářka odsypával do horké vody sušené byliny ze svých zásob.
"Tohle je měsíček. Stahuje rány a taky brání zánětu. Musím zabránit, aby Elara dostala do ran infekci - jinak by nepřežila." Neirin přikývla. Sněť, to byla noční můra každého léčitele.
"A tenhle prášek je z kořene kakostu. Zvyšuje srážlivost krve. Kdybych měla kostival, mohla bych z něj udělat obklad přímo na ránu. Ale na to musí být čerstvý a tady v horách neroste."
"A druhá miska?"
"To je jenom vrbový odvar. Přidala jsem jenom trochu vojtěšky, ta taky snižuje krvácivost." Správně předpokládala, že účinek vrbové kůry (snižuje horečku) Neirin zná.
Léčivým výtažkem vymyly Elaře rány, Alyssa s potěšením sledovala, jak se díky kakostu krev rychle sráží. Podala misku se zbytkem odvaru Neirin, aby jím vyčistila zranění i ostatním. Později si ošetří i vlastní sečnou ránu na rameni, která stále trochu krvácela.
Nadzdvihla elfce hlavu a podařilo se jí vpravit jí do úst alespoň pár doušků vrbového čaje. Elara se instinktivně bránila hořké chuti, k vědomí ale nepřišla.
"Vydrží na koni? Musíme odtud pryč, než se sem seběhnou všichni skřeti z celého průsmyku," otázal se půlelf tiše.
"Doufám, že ano," odpověděla Alyssa. Elara byla bledá, dýchala ale pravidelně. Tahle drobná, subtilní elfka měla zřejmě tvrdé jádro.
Nakonec ji zabalili do přikrývky a Flagg ji posadil před sebe do sedla.
"Pořádně ji o sebe opři, snaž se, aby se hýbala co možná nejmíň, ano?" instruovala ho hraničářka.
Vyrazili pomalu kupředu. V poledne se dostali na vrchol průsmyku. K večeru se Elara probrala, byla trochu dezorientovaná a zesláblá, ale na tom nebylo nic nečekaného. Dostala další dávku vrbového odvaru a spala klidně celou noc.
Dál pokračovala cesta pomalu a jednotvárně. Počasí se trochu vylepšilo a čtvrtého dne opustili hory. Když se slunce sklonilo k západu, spatřili jako na dlani v dolině pod sebou Ibar.